Ulétla.

Antonín Klášterský

Ulétla. (B. Č.)
Když jsem tě houpal, ty krásné dítě, v té vaší zahradě vonící, nahoru, dolů, lehce a hbitě, úsměv ti zlatý hrál po líci. Smích tvůj byl prškou zlatého deště, ty jsi se smávati uměla! – Prosím vás výše, ještě a ještě, až tam k těm korunám docela. A já tě houpal bláhový dále – kdybych byl vědět moh’ tenkráte, že máš dvě bílé perutě malé k většímu letu již rozpjaté!... Zahrada spustla, list padá tiše, houpačka prázdná visí tam... Letělas někam výše a výše... Dívám se slzami ku hvězdám. 45