Ulétla.

Antonín Klášterský

Když jsem tě houpal, ty krásné dítě, v té vaší zahradě vonící, nahoru, dolů, lehce a hbitě, úsměv ti zlatý hrál po líci. Smích tvůj byl prškou zlatého deště, ty jsi se smávati uměla! – Prosím vás výše, ještě a ještě, až tam k těm korunám docela. A já tě houpal bláhový dále – kdybych byl vědět moh’ tenkráte, že máš dvě bílé perutě malé k většímu letu již rozpjaté!... Zahrada spustla, list padá tiše, houpačka prázdná visí tam... Letělas někam výše a výše... Dívám se slzami ku hvězdám.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

349. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STOPY V JARNÍM SNĚHU. (Josef Merhaut)
  2. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Do album. (Xaver Dvořák)
  4. DÍTĚ (Augustin Eugen Mužík)
  5. CHVÍLE. (Herma Pilbauerová)
  6. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  7. DĚTI. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Žena. (Josef Václav Sládek)
  9. KDYŽ VZPOMÍNÁM. (František Hais)
  10. POESII. (Zikmund Winter)