KDYŽ VZPOMÍNÁM.

František Hais

Když vzpomínám těch vonných lesních fial a konvalinek v svěží kytici, jež z ruky Tvé jsem malé kdysi přijal, co vlídný úsměv hrál Ti na líci – Když vzpomínám na ony chvíle sladké, kdy v rozechvění tisk’ jsem ruku Tvou, tu teprv cítím, jak je štěstí vratké, jak život můj teď čiší nahotou. Když vzpomínám, jak u večerní době, co nad krajinou plný měsíc plál, jsem vinul Tě vždy úže, drahá, k sobě a polibky jsem Tvými omdléval: Tu cítím, jak teď celý svět je pustý, jak šedým jíním byl by ovátý, a zevšad řve to šklebivými ústy: „Žít’ bez lásky je život proklatý“.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

835. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA (Bohdan Kaminský)
  2. MĚSÍČNÍ NOC. (Antonín Klášterský)
  3. XIII. (Na shledanou!) (Antonín Jaroslav Klose)
  4. PÍSEŇ O ŠTĚSTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Když slunka úsměv zlatý... (Josef Kalus)
  6. JARO DOMA. (Bohdan Kaminský)
  7. Na útěku před tesknem. (Alois Škampa)
  8. ČÍM U MĚ VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  9. Zapadlá. (Bohdan Kaminský)
  10. Vzpomínám. (Růžena Jesenská)