Kyvadlo.

Antonín Klášterský

Kyvadlo.
Jednou tam a jednou sem kyvadlo se mihá zlaté, nestaví se, nepomate věčně stálým pohybem. Večer, z rána, k poledni, v zimní noc, tu dlouhou celoucelou, síně mé je duší bdělou, v svátku den i ve všední. V tiché noci v jizbě sám, poslouchám je. Cos mne mučí, vrhá pochyb do náručí, zmítá mnou až k hlubinám. Cos dí: Pravda! cosCos dí: Lež! – Láska, štěstí! – Blud to samý – Oblakem jen! – Hlubinami! – Věčný život! – Zahyneš! 29 Jak by duše hodin těch v prsou mojich byla skryta, tak se to tam kývá, kmitá ve záři a ve stínech. Usnout, usnout raději! Z hodin v tom to vážně bije, ten, kdo spí, ten neslyší je, ale já se zachvěji. Cítím v samých pochybách, že nám prchá život celý! – Hodiny se odmlčely. Došly. Klid jen kolem táh’... 30