Večerní obraz.

Antonín Klášterský

Večerní obraz.
Tak mezi prací, kdy se den už sklání, na krásný večer na venkovské pláni se vzpomíná tak rádo: Z luk vstává vůně, stín pad’ na vesnici, a s štěkotem psa ovčák kulhající zpět k dvoru žene stádo. Za blízký bor se zvolna slunce níží. Červánek svit’ přes cesty, okna chýží a luka, jež se kosí; s kočárem panským koní pár trysk’ plavý, a prach se zved’ jak oblak celý žhavý, v němž blýskají kol osy. Za nízkým domkem, nad nímž voní lípa, je slyšet hovor. Starý rumpál skřípá, jak řetěz na se stáčí. Před vrátky sedí dívka v tichém vánku. Je hluchoněmá. Hledí do červánků a je jí náhle k pláči... 108