Večerní obraz.

Antonín Klášterský

Tak mezi prací, kdy se den už sklání, na krásný večer na venkovské pláni se vzpomíná tak rádo: Z luk vstává vůně, stín pad’ na vesnici, a s štěkotem psa ovčák kulhající zpět k dvoru žene stádo. Za blízký bor se zvolna slunce níží. Červánek svit’ přes cesty, okna chýží a luka, jež se kosí; s kočárem panským koní pár trysk’ plavý, a prach se zved’ jak oblak celý žhavý, v němž blýskají kol osy. Za nízkým domkem, nad nímž voní lípa, je slyšet hovor. Starý rumpál skřípá, jak řetěz na se stáčí. Před vrátky sedí dívka v tichém vánku. Je hluchoněmá. Hledí do červánků a je jí náhle k pláči...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

297. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Silnice. (Emanuel z Čenkova)
  2. None (Karel Leger)
  3. Májový večer. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Letní večer. (Antonín Sova)
  5. VYCHÁZKA (Antonín Sova)
  6. Návrat domů. (Antonín Sova)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. NA PŘÍVOZE. (Antonín Klášterský)
  10. V HLUBINÁCH LESA. (Antonín Klášterský)