Sluneční paprslek

Antonín Klášterský

Sluneční paprslek
Sluneční paprslek, jak by se bál, plíží se podlahou do jizby dál. Jakoby po špičkách do síně vtáh’ po šeru, po chladu, po zimách. Sluneční paprsku, šlehni mi v hruď, co mi tam umřelo, zase mi zbuď! Co jsem kdy miloval, co jsem měl rád, zahřej a zadýchej, nech mi to vzplát! Cesty jsi vyzlatil, mhy strhal teď, květem jsi obalil prastarou sněť. Venku je jaro a děti jdou k hrám – což mám být na světě smutný dnes sám? 102