Píseň.

Antonín Klášterský

Píseň.
Na poli mladé vlní se klasy, na lukách květů duhový jas, vzpomínám na smutné podzimní časy, myslím si všecko zpátky zas. Hluboké brázdy jako ty vrásky, v které bol lidský na čelo vryt’; kdo nezná bolesť, nepozná lásky, nepozná štěstí, ani klid. Ale že v hloubi trpěla země, vidí dnes jaro šťastný tvůj hled; v bouři strom roste, pozvedá témě - trp, abys rostl, abys kvet’! 99