Letní noc.

Antonín Klášterský

Letní noc.
Níž, níž a níž jak nebe když se kloní. Pták dřímá, mlčí. Květ tak prudce voní. Jak velké perly leží rosa v listí, a hvězdy jak když slzí a se čistí. Je noc a není. Tichem noc, den světlem. Strom stíny hází po trávníku zkvetlém, však v koruně, jak měsíc na ni kane, má listí jako sněhem posypané. Šum křídel slyším. Do tmy netopýři, jak luny jas je leká, kolem víří. A dál jde noc tak modravá a tichá, že slyšet mníš, jak zem tak klidně dýchá. Jsem jako na dně v ticha velkém moři. A vidím, keř jak světluškami hoříhoří, a čekám jen, jak dítě všemu věře, že promluví Bůh z plamenného keře. 109

Kniha Spadalé listí (1890)
Autor Antonín Klášterský