CESTOU V ZIMĚ.

Antonín Klášterský

CESTOU V ZIMĚ.
Vše zasněženo, zapadáno, jen komíny ční vzhůru z chat, a ticho kol je večer, ráno, jak bylo by šlo všecko spat. Ba, všecko spí, a ruchu není, kam obrátíš se pohledem; teď o jaru snad strom má snění, a vlna dřímá pod ledem. Vše spí, vše sní. Jen malé stopy jdou tisíceré k vesnici. Kdo šel to jen pod veské stropy tou plání sněhem zářící? 83 To nešla zvěř, ni děti jimi, jdou tam a nejdou nazpátky. Ach vím! To byly zvěsti zimy a roztomilé pohádky. 84