LÁSKA A SOUCIT.
Zlaté slunce vstává, na tisíce metá
paprskových šípů do vsí jako měst,
na pláně i hory, do celého světa
hřmí a letí, tryská velký jeho vjezd.
Luna kráčí nocí, která je tak tmavá,
k ložím jde, kam padá těžká lidská hlava.
Láska žhavé slunce, luna soucit jest!
Slunce, plamen věčný, objímá a zhřívázhřívá,
a kam padne, musí všecko plát a kvést,
pták se v oblak ztrácí, v srdci štěstí zpívá,
žije vše a roste, raší stará klest.
Luna bílá kane, po úpalu studí,
přes hroby jde tiše, mrtvých neprobudí.
Láska žhavé slunce, luna soucit jest!
95
Slunce, tmavá růže, luna lilje bílá,
obě pel svůj sypou v šero lidských cest –
plaňte, věčné květy! ať si vám kdo spílá,
ať si vás kdo slaví, sviťte, první z hvězd!
Slunce s písní přijde, věčným ruchem dýchá,
luna v rosných perlách odráží se zticha.
Láska žhavé slunce, luna soucit jest!
96