PORTRÉT.

Antonín Klášterský

Hoch blouznivý a snivý, jsem portrét viděl kdysi, to básníka byl obraz jako živý, to božské byly rysy. Však oko moje celé nic nevidělo více než vavřín na tom vážném jeho čele, jak vinul se kol v snítce. A mnohé přešly doby od okamžení toho, a já jsem pohléd’ v svět a pohléd’ v hroby, a já jsem trpěl mnoho. A dnes jej vidím zase i zrak ten plný lásky, leč nevidím už vavřín v jeho vlase, však za to – vrásky, vrásky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

742. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Oči dětí. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  3. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  4. Své první básni. (Rudolf Bort)
  5. ODŘÍKÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  6. VIII. Nelze, nelze zapomníti (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ten ždibec mozku... (Jaroslav Vrchlický)
  8. PO PADESÁTI LETECH. (Josef Svatopluk Machar)
  9. V těch dlouhých večerech... (Jaroslav Vrchlický)
  10. Národní píseň. (Karel Babánek)