Oči dětí.

Jaroslav Vrchlický

Často ptám se, jsem-li básník ještě? Věštců knihy rázem pelichají, divy přírody se všední zdají, peruť nadšení a síly zmdlela, a ta láska tolik vytrpěla, že již ani nedutá v mé hrudi. Všecko vázne, mrzí, všecko nudí a svět celý tone v bláta změti. Ale jeden pohled v oči dětí poví zas mi: krása, dobro žijí, svět jak byl, jest věčnou poesií. A tu cítím, že jsem básník ještě.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

543. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PORTRÉT. (Antonín Klášterský)
  2. Duma. (Bohdan Kaminský)
  3. JE ZDISKREDITOVÁNA ZCELA LYRIKA. (Petr Fingal)
  4. ODŘÍKÁNÍ. (Josef Václav Sládek)
  5. Své první básni. (Rudolf Bort)
  6. Ten ždibec mozku... (Jaroslav Vrchlický)
  7. JEN DVĚ, TŘI BÁSNĚ... (Antonín Klášterský)
  8. V touze po lásce. (Bohdan Kaminský)
  9. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  10. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)