ROKY JDOU...

Antonín Klášterský

Roky jdou a dni se ženou, marně jaké změny hledám, a já tu číš otrávenou apathicky k ústům zvedám. Jenom že tak musí býti, že tak zvyk a osud káže, že to moje choré žití přimklo jedno bílé paže. Řek’ bych: „Pane, možno je-li, vezmi tu číš utrpení!“ – ale mlčím ve své celi, vím, to ještě možno není. Ti, kdož mi ji otrávili, ať jen sladké víno pijí, bolelo to ovšem chvíli, ale teď už bolest mijí. Jenom neklid bez úkoje, tíha, strach a smutek zbývá, jako když se oko moje v noc a tmu a propast dívá. Nelkám pro trn ve své skráni, hněv můj odvál vítr k mořím, k prosbám pak o slitování sama sebe nepokořím. Kdybych však měl ku posledu prosit přec v den, jenž tak mučí, bude to jen: Více jedu a jed, je-li možno, prudčí!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

65. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMUTEK. (Adolf Brabec)
  2. DNES CHTĚL BYCH LÍBAT... (Josef Rosenzweig-Moir)
  3. Žízním, můj bože, dej pít! (Josef Holý)
  4. DOPIS. (Josef Lukavský)
  5. V. (Josef Svatopluk Machar)
  6. LXl. Bílá paní, Bílá paní (František Leubner)
  7. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MISTR. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  10. Z TEMNÝCH HODIN. (Zdeněk Krušina)