AŽ ZAVRU OČI...

Josef Svatopluk Machar

Až zavru oči nadobro, vím, bude mé místo prázdno. Kdož mě rádi měli, povzdechnou často za mnou marným steskem a želeti mne budou vzpomínáním. I ti, jež živě trudí hloupost doby, taškářů pikle, šmejdy křivocestných, zatruchlí často; želet budou biče a dutek, jimiž jsem tak bíti uměl. Leč také ti, jimž v lebky dopadaly ty rány moje, stesknou sobě tiše při každém čerstvém darebáctví svojím, při každé podlosti a lotrovině po ranách mých si stesknou. Neboť taškářství každé mní se býti čistším a namluví si, že má právo k žití, když bito bylo. Šejdíř, když byl spráskán, jde lehčeji a s klidem ve svědomí, a je mu, jak by se byl vyzpovídal.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

211. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  2. V. Ty sloky, v nichž má lepší bytost skryta (Jaroslav Vrchlický)
  3. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  4. BUĎ SE MNOU VŽDY! (Alois Jirásek)
  5. Sonet z literárního života českého. (Josef Svatopluk Machar)
  6. XIV.   NOČNÍ BDĚNÍ. (Richard Weiner)
  7. Šíp Amorův. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V zoufalý večer. (Josef Pachmayer)
  9. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  10. Zisk neblahý. (Adolf Heyduk)