AŽ ZAVRU OČI...
Až zavru oči nadobro, vím, bude
mé místo prázdno. Kdož mě rádi měli,
povzdechnou často za mnou marným steskem
a želeti mne budou vzpomínáním.
I ti, jež živě trudí hloupost doby,
taškářů pikle, šmejdy křivocestných,
zatruchlí často; želet budou biče
a dutek, jimiž jsem tak bíti uměl.
Leč také ti, jimž v lebky dopadaly
ty rány moje, stesknou sobě tiše
při každém čerstvém darebáctví svojím,
při každé podlosti a lotrovině
po ranách mých si stesknou.
Neboť
taškářství každé mní se býti čistším
a namluví si, že má právo k žití,
když bito bylo. Šejdíř, když byl spráskán,
jde lehčeji a s klidem ve svědomí,
a je mu, jak by se byl vyzpovídal.
21