TŘI SLOKY.

Antonín Klášterský

TŘI SLOKY.
Dřív květem písní pln byl duše luh, a že jsem rád jej trhal všem – ví Bůh; však jaký květ to rost’ mi v duše jasu! jenJen hodný svadnout za noc v dívčím vlasu! Teď přešlo jaro, šerá je má síň, a v mojí duši květů míň a míň; leč zdá se mi, že více nežli prve je v každém mojí bytosti a krve. Však vím, ni z těch ni jeden není vhod, by vzbudil lásku, mír dal, stišil hlod; zda aspoň pak, až jediný jen zvednu, ten jeden padne ve všech srdcích ke dnu? 54

Kniha Tmavé růže (1898)
Autor Antonín Klášterský