NA HŘBITOVĚ.

Antonín Klášterský

NA HŘBITOVĚ.
Pojď, na hřbitově listí šumí, to listí letos poslední, kde otec můj své spřádá dumy a kde tvá matka tiše spí. Tak ticho je tam – všecko dříme, a hlína vlhkem zavání, ó, jistě mrtvé uslyšíme, jak oddychují ze spaní. A u těch hrobů dvou podpak stanem, před tváří věčno neznámé, a s listí šumem, větru vanem hlas vlídný z dola poznáme. A dlouho s duší láskyplnou tam státi budem’ dojati, a pro to, proč nám živí klnou, nám mrtví budou žehnati. 64