SMUTNÁ PÍSEŇ.

Antonín Klášterský

Je naše láska píseň stará, stará, a já už dřív ji dávno slyšel zníti, a přec když teď ji slyším v noci jara, jak zlomit by to mělo moje žití. Tak smutně zní, tak smutně srdce tiší jak vody šum, když do ní někdo skočí, že hvězdy slzí, když ji táhnout slyší, a andělé dlaň tisknou na své oči. Ó, neposlouchej, neposlouchej více, ta smutná píseň ani konec nemá, a zaboř raděj’ v podušky své líce a sepjatýma usni se dlaněma. Den táhne za dnem. Světa chlad nás dělí. A kdybychom už spali navždy němi a už tu píseň ani neslyšeli, sví budem víc, než na té smutné zemi.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

390. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELODIE. (Rudolf Mayer)
  2. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  3. POHÁDKA (Otokar Fischer)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. Lká vítr nocí... (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sám s vichrem. (Jaroslav Vrchlický)
  7. První píseň. (Jaroslav Martinec)
  8. IV. Kytara. (Jiří Karásek)
  9. Znám jednu píseň... (Xaver Menhard Litoměřický)
  10. Ptáčkovi. (Adolf Brabec)