Vánoce svobody
Vzduch jehličí je dechu pln a vonný,
let andělů zří s oblak dětský hled;
pod jmélím vroucně přilnul k retu ret,
a Allelujah! Mír! zní plesně zvony.
Ó, ještě loni lidi jako feny
tyrani štvali knutou v bitev děs –
a svět již klidněj oddýchává dnes,
sta ran se hojí, umlkají steny.
I nám dar nebes přišel, štědrý podíl:
Po trýzni věků, volán tisíckrát,
náš messiáš, náš mladý český stát,
se ve chlívě nám shnilé říše zrodil.
Je dosud v plénkách, usmívá se z jeslí,
leč je to, jak by máj dých v lednou zem,
a mymy, jak lehko, radostno je všem,
jsme za dárky mu svoje srdce snesli.
A lidu vzkřik a písně vzduchem víří.
I tři králové jdou se poklonit
a žehnají mu, v očích svatý svit,
to vlasti otec Karel, Václav, Jiří...
19