President T. G. Masaryk
Co Praha celá zářila,
kam zrak jen večer pad,
jak věčný žel se nad ní tměl
vždy stejně chmurný hrad.
A kdo své zraky k němu zved
a zřel ten tmavý stín,
ó, tomu s něho jak by mrak
pad duše do hlubin.
A dnes – ó, zda to není sen,
jenž klamem šálí nás?
Hrad osvětlen, hrad osvětlen!
hle, lije v temno jas.
Jak maják září v příboj vln,
jak hvězda do šira,
a k němu jak se radostně
hled chodců upírá!
Ba z dálných měst a vsí a chat
jej zářit vidí tmou,
a oči duší nesčetných
tam s důvěrou se pnou.
Vždyť nepřijel to císař snad
v těch síních vysoku
své zraky pást, jak zdeptal vlast
nám na zem otroků.
Kol dvořané se nehrbí
s úlisným úsměvem,
jak pánu svému vyssáli
na krev tu zpupnou zem.
20
Ne, nad národem volným tam
bdí velký jasný duch,
náš president, náš president,
jenž rozbil rabství kruh.
On, který věřil, doufal, snil,
že volnost vrátí nám
a touhu po ní roznítil
z jiskérek v žhoucí plam.
On, jenž jak psanec prchl v svět
a trud a tíhu nes,
leč s láskou k pravdě, svobodě
a k vlasti, volné dnes.
On, který pluky vydupal
s hrdinstvím Husitů,
až pouta padla, jasný vzplál
nám úsvit úsvitů.
Ó, buď nám zdráv, ó, buď nám zdráv
do dlouhých, šťastných let,
by zřel, jak ten strom svobody,
jejž sázel, krásně zkvet.
A na něm, pod ním, kol a kol
jak celá mračna včel,
co pracujících tvoří ruk,
co myslících plá čel!
Ó, buď nám zdráv, ó, buď nám zdráv,
by shladil spor a svár,
by vrátil se nám prvních dnů
svobody naší čár.
A aby skutkem stala se,
ó, slova přesladká,
21
ta jeho, pro nás pro všecky
toužená pohádka!
Ta pevná víra v lidu tkví,
nechť obzor mraků pln
a nechť se zmítá sebe víc
loď naše v moci vln:
Že ten, kdo lana přesekal,
jež spletla věků lež,
by koráb, jenž se potápěl,
ji spiatou nestrh též –
A republiky svobodné
tam vlajku směle zdvih,
tu loď též z bouří vyvede
do tišin slunečných.
Ta víra zní v tom nezdolná,
když jako hlasů splav
dnes od Šumavy do Tater
to burácí: Buď zdráv!
22