Legie se vracejí
Praporů sta s domů vlaje,
v třídách píseň, šum a ruch,
davy křičí, hudba hraje,
ruku tiskne druhu druh.
Každý jak by bázeň střásl,
jak by dýchal volněji,
na rtech úsměv, v očích záře:
Legie se vracejí!
Však již táhnou... Na rameni
každý pušku, řad a řad;
v tvářích čteš jim utrpení
trudných let a bolných ztrát,
ale v očích klid a sílu
a tu skromnou reků zvěst:
Za svůj národ jsme se bili,
jak nám kázal cit a čest.
Hle, ti reci! Za nás nesli
ran a trýzně těžký kříž,
za nás zvedli prapor skleslý –
matky, vzhůru děti, výš!
Ukažte jim hrdiny ty,
ať se krása oběti
na celý jim život vtiskne
do duše a paměti!
Chtěl bys, na ty tváře patře
znavené a osmahlé,
každému říc: Bratře! – bratře!
do náruče rozpřáhlé
sevříti ta srdce mužná,
každou stisknout tvrdou dlaň,
která v dáli dobíjela
habsburskou tu kletou saň.
27
Hle, ti biret na své hlavě,
u Verdunu stáli as,
a ti s pérem, na Piavě
divoký šli na zápas.
A ti statní s beranicí,
padnout stále hotovihotovi,
rozbíjeli v ruských pláních
pouta nám a okovy.
Vítejte nám, hrdinové,
do volného domova,
však vás plno práce nové
čeká tady poznova!
Co tu cárů přešlé moci,
co tu sporů, vad a chyb!
Ale nyní, co jste doma,
bude líp, ó, bude líp!
Vy, kdož hlavy srazili jste
orlu říše prokleté,
i saň zisku v snaze čisté
shladíte a potřete;
tuhým svojím řádem spiati,
bleskem svojí ocele,
vyžnete a spálíte stoh
sveřepu a plevele!
Již jsme zase v klidu zmdleli,
zapomněli křivd a vin,
krutí k sobě, k nepříteli
slabí jsme, řad lehkých třtin.
Ale dnes páž sílu cítí,
srdce jihne nadějí,
na rtech úsměv, v očích záře:
Legie se vracejí!
28