Ó, kdo tě, moře...

Antonín Klášterský

Ó, kdo tě, moře, jedenkrát jen zhlíd’, už navždycky tě ve snách musí zřít, tvou šíř, tvou dál, jíž vítr vál, ať s okem vlhkým zřel tě či se bál! Ó, kdo tě, moře, jednou slyšel jen, už navždycky tě slyší v noc i den, přes dál i čas, vždy zas a zas tvůj velký, slavný i tvůj vábný hlas! Ó, moře, moře s hněvem svým i hrou, co já jsem před tou nesmírností tvou? A v rodnou zem až za hor tém jsem nes’ tě celé v malém srdci svém!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

875. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K HOSPODINU. (Václav Jaromír Picek)
  2. KOLÉBKA. (Václav Bolemír Nebeský)
  3. V DÁLI. (Jaroslav Goll)
  4. 2. Šumné moře žulovými (Karel Sabina)
  5. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  6. Moře lásky. (Václav Antonín Crha)
  7. PÍSEŇ. (Herma Pilbauerová)
  8. Ludovíka. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  9. Neznámé. (Emanuel Züngel)
  10. I. Ghazel. (Vincenc Furch)