Ó, kdo tě, moře...

Antonín Klášterský

Ó, kdo tě, moře...
Ó, kdo tě, moře, jedenkrát jen zhlíd’, už navždycky tě ve snách musí zřít, tvou šíř, tvou dál, jíž vítr vál, ať s okem vlhkým zřel tě či se bál! Ó, kdo tě, moře, jednou slyšel jen, už navždycky tě slyší v noc i den, přes dál i čas, vždy zas a zas tvůj velký, slavný i tvůj vábný hlas! Ó, moře, moře s hněvem svým i hrou, co já jsem před tou nesmírností tvou? aA v rodnou zem až za hor tém jsem nes’ tě celé v malém srdci svém! 26