Benátky v noci.

Antonín Klášterský

Benátky v noci.
Noc vábná, teplá, modravá a tichá, a celou rivou na sta světel plane, a každé volá: Smutný seveřane, pojď, láskou, něhou, touhou všecko dýchá! V kavárnách hlučno. Před nimi se míchá za smíchu, žertu dav, jenž nepostane, a od moře to vlahým dechem vane, a na laguně laškovně to šplíchá. Pár květinářek do cesty ti vkročí, sic v líci jejich rylo bídy hoře, však závrať jímá pohlédnout jim v oči. Slyš, s piazzetty hudby tón sjel hravý, a Verdimu jak naslouchá teď s davy, ni slyšet není neklidné dřív moře. 73