Cestovní píseň.

Cestovní píseň.
Ku předu jen, ku předu, železný můj oři, v smavou věčné vesny říš, každým skokem blíž a blíž dalekému moři! Hleď, jak žloutne lupení na každé tu sněti, jak se pole černají, a jak smutném po kraji vraní hejna letí. Kalné mraky na nebi deštivých dnů zvěstí, za nimi co nejdříve přijdou mlhy šedivé, vichry s drzou pěstí. [9] Na lukách se pomalu poslední květ ztrácí, a my zatím prcháme k slunné dáli neznámé toužebně jak ptáci. S Bohem, lípy v aleji, líto mi vás skorem, že,že co já se budu hřát, vichr bude vlasy rvát na vašem pni chorém! S Bohem, sosny mračivé, i ty, smrku v snění, vím, kam toužíš hledem svým, dálné palmě vyřídím,vyřídím tvoje pozdravení! S Bohem, srdce ustydlá po tom našem kraji, já jdu svoje ohřáti na hor slunné úpatí, kde se jaro tají! Ještě v dáli daleko leží jeho říše, 10 a mně, jak už slyšel bych moře hřmít a cítil, jih růžemi jak dýše. Ku předu jen, ku předu, železný můj oři, v smavou věčné vesny říš, každým skokem blíž a blíž dalekému moři! Však že blízko, poznám už sám i bez vln hluku, hned jak srdce hrudí mou počne bíti pojednou v zvonů bouřném tluku! 11