Impromptu.

Antonín Klášterský

Impromptu.
Na břehu moře samá zrytá skála, a na jedné z nich smutná cypřiš stála; ta smutná cypřiš a to šíré moře! – já cítil v srdci všecko staré hoře. To hoře, po čems ruce v prázdno pnouti, co nelze stihnout ani obsáhnouti, a přec to chtivě před očima míti dnes, zítra, stále – celé dlouhé žití! 33