Stesk.

Antonín Klášterský

Stesk.
Od moře vlahý vítr duje, a příboj vln se tříští o skaliska; od moře vlahý vítr duje a horkou skráň mi ochlazuje, a mně se stýská. A každá vlna tančí si a pěje a láká, svádí, repotá a výská; ta každá vlna tančí si a pěje: Sem bláhový v ty naše hry a rejereje, a mně se stýská. Po moři táhnou plachty bílé, jim mizí břehy, maják, město, víska: po moři táhnou plachty bílé, za nimi cypřiš zírá zasmušile, a mně se stýská. 34 Již tmí se, v dálce hrají zvony, je večer, večer, tmavá noc tak blízká; již tmí se, v dálce hrají zvony, ze zahrad vane pochlad vonný, a mně se stýská... 35