Hlas moře.

Antonín Klášterský

Když moře zaburácí, a vichr jak v ně sáh’, se zdá, že bílí ptáci se nesou na vodách; když každá moře vlna se ve skal řítí lem, jak šelma vzteku plná by mrskla ohonem; a vichr když v ně buší a vyje jako pes: cos jímá moji duši jak nevýslovný ples. Ples divé, hrubé síly, ples touhy šílený tím větrem být, jenž kvílí, těch vln být rameny. A jak by staré hněvy a dávné bolesti, jež uspí se a sleví, jež nelze pronésti, jež trpím, lidstva článek, na tento hozen svět, svůj střásly mdlobný spánek a znova počly hřmět. Jak nad tou spoustou pěny, jež syčí kol a kol, bych našel vyslovený přec lidstva hněv a bol. Na skále, do níž bila vln pěst, jsem němý stál, však duše s mořem vyla a vichrem v nebes dál.

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

373. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 547. Spojeny pak plesy těch a skočky (Jan Kollár)
  2. VĚRNOST. (Zikmund Winter)
  3. Romance. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Ples v lese. (Josef Kalus)
  5. None (Viktor Dyk)
  6. MINOTAUROS. (František Kvapil)
  7. XXII. Zlá voda. (František Serafínský Procházka)
  8. LEV. (Antonín Klášterský)
  9. 10. Na smetnisku. (Jan Karafiát)
  10. 196. Nadšení. (Jan Petr Jordan)