List.
Kam hledím, slunce, vzduch je plný jasu,
u řeky kvetou oleandrů růže,
a sladký van si v pinií hrá vlasu,
co někde pták si zpívá, co jen může;
jak v ženy zrak zříš, hlava se ti točí,
a tušíštušíš, s kouzly že tu hrá se zlými,
když tu jsem tvojich nezapomněl očí,
kde zapomenout moh’ bych ještě, rci mi!
Od rána k noci moře v sluch mi zpívá
tak konejšivě, jak jen ono umí,
že nová krev se do žil starých vlívá
a znova rostou illusí všech rumy;
jak harfy nebes při bohatém kvasu
tu stojí laury, hudba line jimi,
když tu jsem tvého nezapomněl hlasu,
kde zapomenout moh’ bych ještě, rci mi!
42
Paláců starých bílý mramor svítí,
a vnitř to dýchá věčné krásy dechem,
a číše láká k svůdné vína síti,
z ní samo slunce piješ lačným spěchem;
a venku pne se bezoblačné nebe,
a růže planou, nebojí se zimy,
když tu jsem, dítě, nezapomněl tebe,
kde zapomenout moh’ bych ještě, rci mi!
43