Tizianova Flora.

Antonín Klášterský

Tizianova Flora.
Jen zde v tom kraji věčných květů, ó, vidino ty líbezná, jsi duší mistra v lehkém letu se nésti mohla vítězná! A oko sotva rozezná, co květ, co nach je tvojich retů, tvůj dlouhý vlasvlas, jak do března když přítmí padne prška vznětů. Ty usmíváš se jemná, cudná, a oko tvé jak čistá studna, jdeš bílá, snivá, rozmilá. A z květů, které s tvých tu dlaní se sypou, jeden, jara paní, i mně jsi v srdce hodila! 58