Vzpomínky z jihu.

Antonín Klášterský

Je venku všecko bílé tak a bílé, jak sníh se sype, tuším, den už třetí, sám v pracovně své sedím, čelo chýle, a duše moje volna v dálku letí. Přes pláně letí sněhu, horstva hradby až v slunný jih, kde už je dávno vesna, kde vlahý vzduch jak na rty medu klad’ by a poupat dávno praskla pouta těsná! A znova zřím, jak mramor chrámů svítí, jak v slunci září staré mosaiky, a znova slyším moře do skal hřmíti a v bílých pěnách vln se klenout střiky. Již zapomínám; že je kolem zima, že padá sníh a chlad že venku studí, mně jaro tvoje, jihu, v duši dřímá, a kdy jen chci, se probudí mně v hrudi. Ó, sladké, blahé z jihu upomínky, jež, kraj kdy pust a pták již dávno utich’, své skvostů plné otvíráte skřínky, svých odnášíte duši na perutích. Až vskutku v kraj náš přiletí máj mladý, květ bílých zvonků, fijal na svém čele, a počne spáče zimní budit všady, já řeknu mu: Mě můžeš minout směle!

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

319. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Procházkou. (Adolf Brabec)
  2. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZEĎ. (Antonín Klášterský)
  4. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  5. Byl první máj – a přec sněhu vrkoče bílé (Josef Holý)
  6. Na Řipu. (Karel Babánek)
  7. IX. Jesenní kraj jsem, znavený (Jan Neruda)
  8. UTIŠENÍ. (Adolf Brabec)
  9. CESTY V POLÍCH (Vladimír Frída)
  10. Čas lásky minul... (Ludvík Lošťák)