NA LODI.

Antonín Klášterský

NA LODI.
Zrak v extasi, na samé špičce přídi, tak sama stála stranou všechněch lidí. Hrál mořský vítr jejím volným vlasem, i lehkým šálem zavlnil se časem. A ona stála, zářící a krásná, a do moře zrak její patřil žasna: Jak modré vlny láme hrana lodní, jak valí se to, tříští, kypí pod ní. Jak zelené se velké ryby honí, jak pěna stříká, racek slétá do ní. Ba jak by zřela vodní plání sklennou v říš hlubin, zrakům našim utajenou... Jen já stál blíž a chvěl se: v chvíli jedné zpit její krásou, moře bůh se zvedne. A v ruce perel nejkrásnějších šňůru, svou náruč toužnou rozepne k ní vzhůru. Zpěv nymf se svůdný ozve k tomu z dola – a neodolá – ona neodolá... 18

Kniha Z cest malých i větších (1932)
Autor Antonín Klášterský