III. Moře se tiší.

Antonín Klášterský

III.
Moře se tiší.

Jak od rána dnes zmítalo se choře a v ostrova břeh bilo moře divě! Já vidět mnil jsem Neptunovy oře s pěn bělí u tlam, o vlající hřívě. Loď houpala se jakás na obzoře, zněl hukot, řev a šum kol každé skály; pak odpůldne se vlny klesat zdály, však ještě stále hněvem vřelo moře. A večer teď už ztišilo se zcela: to zpěvačka nám Svatém na Juraji ty naše krásné české písně pěla. Čaromoc písně že je pouhou bájí? Jak celý den zlost moře v ostrov hřměla! – A nyní jak když tiše naslouchá jí. 46