VIII. Zoglo.

Antonín Klášterský

VIII.
Zoglo.
Lilije kvetou na mořském tu břehu, jenž bez skalin a jemným pokryt pískem; i když se vlna žene k němu tryskem, zde rozplyne se tiše v krajky sněhu. Dno moře zvolna do hloubky se sváží: zprv ovíjejí nohy vlny třpytné ti jak shluk háďat, za pás pak to chytne, a potom šíj dvé obemkne ti paží. Dvé teplých, měkkých paží! Jimi zajat se poddáš kouzla podmanivé síle, jak Nereoven hry bys zřel a Najad. A sladce mdlý a sluncem zpit a zmámen, na lásky myslit musíš teplé chvíle a laskáš zas dvé oblých, plných ramen. 51

Kniha Z cest malých i větších (1932)
Autor Antonín Klášterský