Ó blažen dům, jenž ze všech vzácných hostí,
Ježíši milý, tebe v pokornosti
do svojich přijal nejraději stěn,
kde nejvíc vítán, nejvíce jsi ctěn;
kde všecka srdce vroucně tobě tlukou,
kde všecko čeká na pokyn tvých rukou,
radostně na tě patří oči všech,
a každý po tvých ptá se rozkazech.
Ó blažen dům, kde pevně muž i žena,
že táž krev spáse obou vyceděna,
týž víry základ mají ve prsou
a v lásce tvojí svorně živi jsou;
po tobě touhu ve svém nitru nosí
a nerozlučně s tebou zůstať prosí
za doby blaha i dnů bolesti,
ať září mír, neb stíhá neštěstí.
Ó blažen dům, kde zbožně otec, matka,
vědouce dobře, drobná nevinňátka
že chováš víc než péčí matčinou,
modlitbou dítky k tobě přivinou;
kde u nohou tvých naslouchá vše rádo
a chválu tvoji záhy, ještě mládo,
učí se hlásať, Spasiteli náš,
vždy po cestách, jež v zalíbení máš.
Ó blažen dům, kde láskou k tobě veden
i sluha při všem cíl zná jenom jeden –
věda, čí oko na něm spočívá –
aby tak byla svatá vůle tvá;
kde čeleď všecka, tvoji služebníci,
v pokoře, lásce všady jednající,
vesele práci zniká všelikou,
poctivosť v malém koná velikou.
Ó blažen dům, kde radosti ty sdílíš,
ó blažen dům, kde smutné těšit pílíš,
kde lék nám jsi, když nemoc počíná,
kde v rozkoši se na tě vzpomíná:
až po skončené práci denní každý,
odkud byl poslán, navrátí se na vždy,
v nebeské blažen patře výšiny,
do velké, krásné, volné otčiny.