Štědrý večer.

E. Antonowicz

Štědrý večer. (1881).
Svat večer. V jizbičce chudé nemocen trpím, lkám. Radosť dnes po světě všude, a já tu sám a sám. Pohlížím do noci. Teskné myšlénky na prsou. Nebe a země se leskne, a všude hvězdy jsou. Zachvělo ledovou pouští tajemné rozchvění. Velebně s nebe se spouští hodina spasení. Osvítil hlubiny duše slunečně zářný jas. I spínám ruce a v tuše blahé se modlím zas: 47 „O sestup s nadhvězdných výší, ve srdci zroď se mi; osvěť a pro nebes říši je posvěť na zemi.“ – 48