I.
Já a dům můj
sloužiti budem Hospodinu.
[7]
Ve srdci dík a na rtech píseň nesa.
Ve srdci dík a na rtech píseň nesa,
blížím se tobě, všehomíra Pane,
z milosti tvojí svaté, svrchované
zbavena trýzně duše moje plesá.
I stál jsem sám a v úzkostech se třesa,
tys viděl srdce choré, zbědované,
palčivou slzu, kterak přes tvář kane,
a tělo bídné, ano hyne, klesá.
I dal jsi vzejíť slunci slitování,
vložil jsi balsam na hlubokou ránu
a setřel slzy všemohoucí dlaní.
Otče náš, láska tvá je nekonečna:
prosícím dáváš slova svého manu
a stonásobně žehnáš srdce vděčná.
[9]
Blažený dům.
Ó blažen dům, jenž ze všech vzácných hostí,
Ježíši milý, tebe v pokornosti
do svojich přijal nejraději stěn,
kde nejvíc vítán, nejvíce jsi ctěn;
kde všecka srdce vroucně tobě tlukou,
kde všecko čeká na pokyn tvých rukou,
radostně na tě patří oči všech,
a každý po tvých ptá se rozkazech.
Ó blažen dům, kde pevně muž i žena,
že táž krev spáse obou vyceděna,
týž víry základ mají ve prsou
a v lásce tvojí svorně živi jsou;
po tobě touhu ve svém nitru nosí
a nerozlučně s tebou zůstať prosí
za doby blaha i dnů bolesti,
ať září mír, neb stíhá neštěstí.
Ó blažen dům, kde zbožně otec, matka,
vědouce dobře, drobná nevinňátka
10
že chováš víc než péčí matčinou,
modlitbou dítky k tobě přivinou;
kde u nohou tvých naslouchá vše rádo
a chválu tvoji záhy, ještě mládo,
učí se hlásať, Spasiteli náš,
vždy po cestách, jež v zalíbení máš.
Ó blažen dům, kde láskou k tobě veden
i sluha při všem cíl zná jenom jeden –
věda, čí oko na něm spočívá –
aby tak byla svatá vůle tvá;
kde čeleď všecka, tvoji služebníci,
v pokoře, lásce všady jednající,
vesele práci zniká všelikou,
poctivosť v malém koná velikou.
Ó blažen dům, kde radosti ty sdílíš,
ó blažen dům, kde smutné těšit pílíš,
kde lék nám jsi, když nemoc počíná,
kde v rozkoši se na tě vzpomíná:
11
až po skončené práci denní každý,
odkud byl poslán, navrátí se na vždy,
v nebeské blažen patře výšiny,
do velké, krásné, volné otčiny.
12
Otče náš, jenž jsi v nebesích.
Otče náš, jenž jsi v nebesích,
Bože nebes i země,
pozvedá rukou, srdcí svých
k modlitbám lidské plémě.
S nadhvězdných skloň se výsostí,
odvrať soudů svých hrozby,
otcovskou láskou, milostí
slyš, vyslyš naše prosby.
Otče náš, ducha přímého
obnov, srdce stvoř čisté;
milovať Boha živého
nade vše, vštěp nám jistě;
do srdce kolik potřebí
lásky k bližním nám vdechni –
jeden jest Otec na nebi,
my bratří, sestry všechni.
Otče náš, z pout nás vyprosti,
vazby hříchů zlom ve dví,
13
prozkoumej naše vnitřnosti,
prozpytuj naše ledví.
Nauč nás v štěstí, nesnázi
tebe vzývati stále:
ať slovo, z úst když vychází,
vychází k tvé jen chvále.
Otče náš, světlo naše ať
dobrem před lidmi svítí,
aby se z něho tebe znáť
učili, slaviť, ctíti.
Jen ty víš, co nám prospívá,
ty jen víš, co nám škodí:
vůle, když v čin se rodívá,
ať z tebe v nás se zrodí.
Otče náš, s námi se všemi
slitování své zmnoži,
abychom již tu na zemi
žili jak dítky Boží.
14
Rovnej nám cestu k spasení,
vyveď vítězi z půtky:
řiď všecko naše snažení,
myšlení, slova, skutky...
Otče náš, jenž jsi v nebesích,
Bože nebes i země,
buď s námi za dnů dobrých, zlých,
požehnej svoje plémě.
Vzýváme tvoji dobrotu,
dlaně otevři obě:
po žití časném k životu
věčnému vem nás – k Sobě.
15
Píte z toho kalicha.
Píte z toho kalicha! Hle čeká
stůl Páně spraven štědře ku svátku.
Tu nová smlouva jestiť pro člověka:
Pán zve: „toTo čiňte na mou památku“.památku.“
Ó, berte vděčně v zaslíbení známéznámé,
co předkládá vám Ruka pečlivá:
„toTo tělo mé, kteréž se za vás láme,
to krev má, jež se vylívá!“
Píte z toho kalicha! vy velcí
tohoto světa, v zbožné rozvaze.
Jsou soudy Boží: zváženi a lehcí
jste nalezeni byli na váze;
však každou duši vězní hříchů mříže,
jak v chýži nuzné, tak i na trůnu.
I pro vás Kristus na výsostech kříže
trnovou nesl korunu.
Píte z toho kalicha! vy nízcí,
kdož v potu tváře chléb svůj hledáte.
16
Jsou dnové spasení a dnové blízcí,
i připraveny hody bohaté.
Na Boha složte těžkosti své značné
a spěšte k hostiteli Ježíši:
napájí žíznivé a krmí lačné
a ponížené povýší.
Píte z toho kalicha! vy vřelí
slov Božích vyznávači, ctitelé,
kdož poroučíte svému Spasiteli
své noci smutné i dny veselé.
Kdo bez hříchů z vás? Aj v tom pravdy není!
Jsme k zatracení v hříchu počati;
leč svatou krví jeho vykoupeni,
že v milosť smíme doufati.
Píte z toho kalicha! kdož světem
jste bloudili, jak ovce ztracená,
připraven návrat marnotratným dětem,
a Ruka Boží není zkrácena.
Upřímnou lítosť jen a vůli věrnou!
17
A v nebi radosť bude veliká:
vždyť Vykupitel sstoupil v propasť černou,
aby z ní vyrval hříšníka.
Píte z toho kalicha! vy všicci,
ať kdokoliv jste, Pán nás všecky zve,
jen hodni buďte hodů účastníci:
zobroďte chlebem, vínem srdce své,
ať v Duchu Svatém nový život žije,
ať osvítí je víry pochodně:
neb odsouzení sobě jí a pije,
kdo jí a pije nehodně.
Píte z toho kalicha! vždyť lidu
jen k spasení Bůh Syna svého dal,
jenž ukřižován pro naši byl bídu,
pekelné brány přemoh’, z mrtvých vstal,
i vstoupil na nebesa, snímá hříchy,
a po Otcově sedě pravici,
shromáždí stádce své Beránek tichý
a žehná – srdce kající.
18
Poutníče údolím světa.
Poutníče údolím světa,
sklíčena duše je tvá,
pochybnosť myšlénky splétá
pozvolna v tenata svá.
Truchlivým pohlížíš okem
v labyrint křížových cest:
rozcestí před každým krokem,
kde, kudy východu jest?! –
A všude nepřítel strojí
zhoubu ti v úkrytu svém,
číhá a zdvihá se k boji,
obchází hladovým lvem.
Srdce chví bázní se v tichu
a klesá v předtuše zlé:
svět plný lsti je a hříchu,
a tělo slábo a mdlé.
19
Daleko, daleko k cíli.
Nad obzor mračna se dmou.
Slunce se k západu schýlí,
kam dojdeš nocí a tmou?
Bez vlády, nad bezdnou tůní,
„Co počnu?“ smuten se ptáš.
A bouře hrozivě duní –
„Hynu! můj Pane!“ voláš.
Člověče! ó malé víry!
Vyjasni ztrápenou tvář.
Pohledni: nade svět šírý
rozlita milosti zář!
Bezpečně v radostná místa
uvádí Pán Bůh lid svůj!
Věř v Pána Ježíše Krista,
spasen jsi ty i dům tvůj.
20
Přijď království tvé.
Přijď království tvé. Satan zdvih’ se v stínu
lstí úkladnou a záštím sršící,
aby svět vzbouřil proti Hospodinu,
i nasel koukol mezi pšenici.
Útokem cestu v národy si razí
houfové jeho v zbrani hotovi. –
Přijď království tvé, nerozbornou hrází
chraň Církev svou, znič skutky ďáblovy.
Přijď království tvé, to království slávy,
již hlásá, jásá vesmír daleký:
že ty jsi Bůh náš jediný a pravý,
jenž byl a jest a bude na věky;
ve vichru blíží se a v moři blesků
a zem i nebe plní velebou,
že hasne slunce v zářném čarolesku –
a není bohů jiných před tebou.
Přijď království tvé, to království moci,
jíž kázal světu jsi „z ničeho – být“,
21
vyměřil den a určil dráhu noci
a hvězdy jasné rozsel na blankyt;
té moci vítězné, jež tvoří slovem,
jíž nezadrží nikdo v postupu:
že Pánem panujících tebe zovem,
a Hospodinem sluješ zástupů.
Přijď království tvé, to království lásky,
kdež není místa soudu jinšímu
než po zákonu, jenž má dvě otázky:
o lásce k Bohu, lásce k bližnímu;
ovčinec jeden, jeden pastýř tu je,
a různosť stavu lidi nelíší,
že jeden druhému se obětuje,
a všickni, všickni Kristu Ježíši.
Přijď království tvé, svaté, požehnané,
šiř nade vší se světů prostorou
ve slávě, moci, lásce svrchované,
a srdce naše naplň pokorou;
22
abychom tobě jen se poddávali,
vše skládajíce v dokonalosť tvou,
a z rukou tvojich, z tvého slova brali
svůj rozum všecek, cit i vůli svou.
23
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
Za doby těžké, v bolestech, v trudu
když duše, smutna k pláči až k smrti,
slzami smáčí pozemskou hrudu,
rána za ranou odvahu drtí,
když slední hyne naděje símě,
a smutek roste v úžas se množe,
když všecek život zdá se jen břímě –
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
A slunko zlaté paprskem smavým
když žití květné ozáří luhy,
pozemské blaho když kouzlem hravým
obejme mysl sladkými kruhy;
když srdce cítí bez trnů kvésti
slávy a lásky mámivé róže:
na výši toho, co svět zve „štěstí“ –
Srdce čisté,čisté stvoř mi, ó Bože!
24
Poklidným tokem, klopotnou prací
když oko vidí plynouti dobu,
nevědouc ani, jak čas se ztrácí,
až noha stane na kraji hrobu;
den za dnem mizí, starostmi vnitra
zemdlena hlava klade se v lože,
by jako včera, tak žila zítra –
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
V hlubokou bolu ať zírám tůni,
anebo život všední jde chůzí,
lidského blaha ať na výsluní –
za doby štěstí, míru a hrůzy
pokorně hlavu skláním, a dlaně
k modlitbě vroucí oddaně slože,
modlím se: „Budiž jak vůle Páně“ –Páně –“
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
25
Vytrvej!
Hrozivě hučí příval dravý,
a vlny hříchu vzedmuty;
však marně jícen zeje tmavý,
hle Kristus, k stanům věčné slávy
přepevný most to sklenutý.
Vytrvej!
A kníže temna morné rány
ať vysýlá lstí přemnohou;
k obraně zdi jsou přichystány:
tu víra – tvrz, již pekla brány
úklady svými nezmohou.
Vytrvej!
A třeba šalbou svět i smělý
a zlobou metal po stráži:
tu láska – štít, jímž kalné střely
se k nepřátelům zobracely,
ta řady jejich poráží.
Vytrvej!
26
A když i tělo slábne, klesá,
a mlhou se oko pokreje;
ó, pohledni jen na nebesa,
tam hvězda – naděj’, srdce splesá,
a matná duše okřeje.
Vytrvej!
Tak jménem Páně! dál a dále!
A třeba cesta trnitá,
jen neochabuj, Boha chvále,
a mír a blaho neskonalé
tě v jeho klínu uvítá.
Vytrvej!
27
Pod hvězdami.
Zapadlo slunce. Červánkové
na nebes modrém klenutí
hlásají příchod říše snové.
Zachvěla noc svou perutí,
a tiše, zlehka, zvolna, jemně
poslední zanik’ šelest dne.
Opustil duch můj hrudu země
a v kraje letí nadhvězdné.
Jak velikým jsi, Pane světů,
jež rozsel svou jsi pravicí,
jim dada vznik i dráhu k letu
a oblek světlo zářící.
Tvou velebností blankyt hoří,
tvá sláva konce nepozná:
tobě se červ i slunce koří,
a vesmír hřímá: Hosanna!
28
Kdo spočítal kdy hvězdy ony,
jež zdobí roucha tvého lem?
kdo Cherubínů legiony
a Serafy při trůnu tvém?
Ó, dál než blankyt rozepjatý
zaznívá v mocném výstupu
vysoká píseň: „Svatý, svatý,
Hospodin Pán Bůh zástupů!“
Jak moře šum ten hlahol dálný,
však srdce bázní neklesá,
hlas vpadá ve zpěv triumfálný,
a duše jásá v nebesa.
Ó, vím já: duch můj z Ruky tvojí
že původ vzal, tvou milostí,
by vykoupen po časném boji
připojil k tvé se bytosti.
Ó, blaze mi v tom všehomíra
tak nekonečném prostoru:
29
v Trojici Boží svatá víra
přepevnou skytá oporu;
vždyť cesta tak bezpečná, jistá,
a hrob mé srdce neleká:
tam hvězda má – aj, věřím v Krista,
můj Spasitel: Syn člověka!
30
Odpusť nám naše viny.
Ach slabi jsme, ó Tvůrce všemohoucí,
a propasti všad zejou otvory;
viz, sotva pro ctnosť srdce počne tlouci,
již ruka slábne. Těžko pro tvory,
jichž ducha poutá tělo masa, krve,
jak vůle jednať. Zhynou, klesnou prvéprvé,
než narozeny dobré naše činy –
odpusť nám naše viny.
Ó, víme, Pane, špatní pracovníci
a služebníci že jsme nehodní:
vyrostlo býlí naší na vinici,
a hasne světlo našich pochodní.
A hřivny naše? – nepohoda zlá tu:
ten za ztrátou jen novou bere ztrátu,
a v strachu, bázni zakopává jiný –
odpusť nám naše viny.
31
Ó, Pravdo věčná! tonem v nepravosti,
a ruka naše hříchem sepjata.
Zlí nepřátelé číhají v skrytosti,
i vrháme se v lestná tenata.
Jsme nevidomi. V propasť černé noci
se pokácíme, zhynem bez pomoci:
svěť světlo tvé nám, zapuď temné stíny –
odpusť nám naše viny.
Již míra hříchů našich vrchovatá.vrchovatá
a váha až se půdy dotýká.
Nepřičti nám jeje, Spravedlnosti svatá,
vždyť milosť tvá tak mocná, veliká!
Své slitování na váhu polože,
suď milosrdenstvím nás, Soudce – Bože,
otevři brány nebes do otčiny –
odpusť nám naše viny.
Aj podepřeni jsouce smlouvou novou
potomci bídy, v hříchu počati,
však posvěceni krví Beránkovou
voláme: „Otče, rač nám žehnati!“
32
Přímého ducha, srdce stvoř nám čistá,
spas duši naši skrze Jezu Krista,
pro lásku jeho, Bože trojjediný,
odpusť nám naše viny.
33
Víra v Krista.
Ó víro v Krista, světlo nehasnoucí,
studnice živá milosti a síly,
jen k tobě, k tobě srdce spěchá, pílí,
když poděsí je vlny kol se dmoucí.
Paprsky tvoje – ať oceán řvoucí
otvírá jícen, bouře hrozí, kvílí,
rozdulé vlny nad lodí se schýlí –
naplní duši září klidu skvoucí.
Ó vím já, vím, že plavec nezahyne,
jenž v Ruku Páně důvěří se cele,
a skrze bouř a skrze nepřátele
že do přístavu nebeského vplyne;
a štědře bol a časná muka srovnasrovná
tam blaho věčné, radosť nevyslovná.
34
II.
Zpívejte Hospodinu.
[35]
Má píseň tobě zní.
Má píseň tobě zní
a tvoji hlásá chválu,
ty mocný Králi králů,
když nad krajem se dní.
A slunce skvělá zář
když zemi osvěcuje,
má duše prozpěvuje:
„Výš leskne tvá se tvář!“
Když hor se dlouží stín,
a noc se s krajem snoubí,
ze srdce volám hloubi:
„Vše zastírá tvůj klín!“
A hvězdný diadem
když rozpjat na nebesa,
mé nitro hlasně plesá:
„To roucha tvého lem!“
37
Aj, všecek vesmír chrám
a podnož tvého trónu –
nad davy milionů
panuješ sám a sám!
38
Pod ochranu Nejvyššího.
Pod ochranu Nejvyššího –
rozvesel sese, duše má:
strážné oko Tvůrce tvého
nespí ani nedřímá.
Pod ochranou Nejvyššího
k spáse vede tvoje pouť,
v strastech žití vezdejšího
nedá On ti utonouť.
Vítězstvím své skončíš boje,
triumf tebe uvítá:
On tvá zbroj i zbraň je tvoje,
On je tvoje záštita.
Rozvesel sese, dušeduše, v těle,
vroucí oběť obětuj:
nikdo z Ruky Stvořitele
nevyrve ti podíl tvůj.
39
Povzdech.
Jak marné světské touhy,
jak vetchá světa česť!
To přelud, klam je pouhý,
to jitřní pára jesť.
A bouře vyhrnou se,
a zmizí přelud ten;
a páry rozplynou se,
jak slunce vyjde v den.
Tak všecko, všecko hyne,
co svět svým nazývá;
a dále žitím plyne:
vzpomínka truchlivá.
Jen tré se nezavírá
do času závějí:
to svatá jesti víra
a láska s nadějí.
40
Všemocný králů Králi,
ty city v prsa vlej
a zápal pro ně stálý
nám v duši zachovej,
a dej, ať po tvém slovu
se obrací náš sluch,
a znovu jen a znovu
po Kristu žízní duch.
Ó, veď nás cestou cnosti,
řiď, spravuj srdce nám,
abychom, viny prosti,
v nadhvězdný vešli chrám,
by v hymnus nekonečný
i náš se vmísil hlas –
Ó Bože věkověčný,
ty slyš a vyslyš nás!
41
Ku práci.
Ku práci! Sion káže,
žní jitro zavítalo,
a dělníků tak málo –
kdo úrodu tu sváže!?
Kdo’s věrný sluha Boží,
kvap přes hory a doly
na svatou velkou roli,
ať ženců řad se zmnoží!
A pracuj láskou vřelou,
sil naděj srdce tvoje,
a duši z víry zdroje
napájej zochabělou.
Vždy modlitbami k dílu:
tak skládat zvykej dlaně,
a požehnání Páně
dá práci zdar i sílu. ...
Jen modlitbami k dílu!
42
Duše mojemoje, prozpěvuj.
Duše mojemoje, prozpěvuj
díky a česť světa Pánu,
jenž tě béře v stánek svůj,
svoji svatou pod ochranu –
Hallelujah! prozpěvuj.
Plavím se tím životem,
nehroze se skalisk davu,
s pevnou vírou v srdci svém
blaženého do přístavu –
plavím se tím životem.
Ať se blíží bouře stín,
třeba bázní země puká:
vesmír drží Hospodin,
i mě chrání jeho Ruka –
neděsí mě bouře stín.
43
Vznes sese, dušeduše, k Pánu, vznes.
Slyšíš hymnu slávy pěti?
Každý čas tak jako dnes
sebe sama nes k oběti –
vznes sese, dušeduše, k Pánu, vznes.
44
Vše skládám v Boží Ruku.
Bez počtu neznámých světů
v kmitavém zářícím letu
nad hlavou se mi vznáší –
znáte-li cestu vaši?
Bez počtu myšlének hravě
zrodí se člověku v hlavě,
povstanou, v let se zdvihnou –
odkud a kam zas tíhnou?
Světy a myšlénky lidí:
všemocná Ruka je řídí;
stvoří je, jejich dráhu
k věčnosti vede prahu.
Vysoko, výš nad oblaky
prosebné upírám zraky:
v pokorném srdce tluku
vše skládám v Boží Ruku. –
45
Po požehnání.
Opatruj nás, světa Vládce,
požehnání své nám dej;
jako pastýř svoje stádce
chraň nás, braň nás, zachovej.
Trojjediný, Věčný, Svatý,
milostí svou při nás stůj.
Zbožný plápol v prsou vzňatý
živ a chraň a rozněcuj.
Silni srdce naše v boji,
světlo věčné sešli nám,
vítězství dej Církvi svojí,
ať zahyne lesť a klam.
Mírni žal, stiš bolné lkání,
zapuď hříchů od nás stín,
a po zemském putování
v otcovský nás příjmi klín.
46
Štědrý večer.
(1881).
Svat večer. V jizbičce chudé
nemocen trpím, lkám.
Radosť dnes po světě všude,
a já tu sám a sám.
Pohlížím do noci. Teskné
myšlénky na prsou.
Nebe a země se leskne,
a všude hvězdy jsou.
Zachvělo ledovou pouští
tajemné rozchvění.
Velebně s nebe se spouští
hodina spasení.
Osvítil hlubiny duše
slunečně zářný jas.
I spínám ruce a v tuše
blahé se modlím zas:
47
„O sestup s nadhvězdných výší,
ve srdci zroď se mi;
osvěť a pro nebes říši
je posvěť na zemi.“ –
48
Vánoční.
I.
I.
Jen ve bdění, jen v modlení
čekejme spásy čas:
Pán přichází a z nesnází
on vysvobodí nás.
Rek vítězný, on železný
kruh hříchů roztne nám:
ráj ztracený, trůn skácený
a slávy vrátí chrám.
Ó Ježíši, ó nejvyšší
ty Slitovníče všech:
v tvé zrození, v své spasení
nás pevně věřiť nech.
A s výsostí drž v milosti
nad námi svatou dlaň:
jsme lidé mdlí, ty při nás dlídli
a chraň nás, Pane, chraň.
49
II.
II.
Tak Pán Bůh ten svět miloval,
že Syna svého v oběť dal,
abychom živi byli věčně;
zvyšujte jméno jeho vděčně.
Ó přeradostné noviny:
Beránek Boží nevinný
přichází potřit hadu hlavu,
nás vykoupit pro věčnou slávu.
A po čem věky toužily,
to oči naše spatřily:
nám narodil se z Panny čisté –
ó vítej, vítejvítej, Jezu Kriste!
Sbor anjelský jej velebí:
buď sláva Bohu na nebi,
na zemi pokoj, dík činění
a v lidu Božím zalíbení!
50
Mě hvězda skvělá vodí.
Mě hvězda skvělá vodí,
to hvězda učící,
kde přístav hledať lodi
bouřlivou vichřicí.
Když výš se vlny vzedmou
a srdcem bázeň chví,
pohlednu nocí temnou:
tam hvězda má se skví.
A rozbouřené vlny
klesají pozvolna,
a mrak ten hrůzy plný
jen propasť vyrovná.
Bezpečně duše spěchá
pak v pravdy věčné stan:
můj vůdce, moje těcha,
tou hvězdou – Kristus Pán.
51
Putujem k Hospodinu.
Údolím smrti stínu
z obydlí temnosti
putujem k Hospodinu,
ke branám věčnosti.
Jsme bídni v pouhém chtění,
však v Kristu spomožení:
s námi se ubírá,
nás vede, podpírá.
Aj víme, v nepravosti
že země všeliká,
leč v Boží prchlivosti
i milosť veliká.
I nebudem se báti
před tváří jeho státi,
prosíce: „Bože náš,
jsme – až nám požehnáš!“
Přímluva mocná, svatá,svatá
nám cestu urovná:
52
hle září rozepjata
již duha čarovná.
Svědectví máme mnohá:
Syn člověka že Boha
po hněvu odvěkém
usmířil s člověkem.
A proto tlučem směle
na brány věčnosti,
vždyť máme Spasitele
a smlouvu milosti,
a tady stojí psáno,
že všecko bude dáno,
kdo srdcem zapíší
se Kristu Ježíši.
53
To stačí na zemi.
Svědomí čisté, víra
a pokoj se všemi,
dlaň Páně když se nezavírá –
to stačí na zemi.
Jen když nám s žalu vznikem
dí čisté svědomí:
to z rukou jeho, berte s díkem,
zkoušky si vědomi.
A víra přes úskalí
nás vede v nebesa;
ó kdož se Pánu odevzdali,
těm duše neklesáneklesá.
Kde svornosť bratry víže,
chrám lásky zbudován,
duch ucítí se nebi blíže
nadějí zvyšován.
54
Svědomí čisté, víra
a pokoj se všemi,
pak plna bude blaha míra –
to stačí na zemi.
55
Večerní.
I.
I.
Usnul den, a tiše
šepce větví šum.
Vzpíná háj se k nebesům
výš a výše.
Ticho. Chvíle svatá.
Luna slaví vjezd.
Jasný blankyt houpe hvězd
stáda zlatá.
Zvuk. Ó, kouzlo tónů!
Píseň noci zní:
jeden cit a hlasy v ní
milionů.
Čelo níž se sklání.
Úctou chví se duch.
Ticho: světům žehná Bůh
svatou dlaní.
56
II.
II.
Země ve snu dlí. –
Svrhna zemské bídy tíž,
duch se vznáší výš a výš,
tam se pomodlí:
„Bože veliký!
Láska tvá je bez míry
a moc sahá přes širý
přes svět všeliký!
„PodePode křídla svá
do ochrany vezmi všech,
ranní zář nás spatřiť nech,
však – buď vůle tvá!
„ŽdámeŽdáme v srdci svém:
zde-li den byl poslední,
ať se nový rozední
nám v království tvém!“
57
Jen srdcem výš.
Pouť daleká, a nečeká
než tíseň, trud a boj.
Ó povstaň již, svůj vezmi kříž,
a za Pánem se stroj.
Stráň vysoká, poušť divoká,
tůň v cestě hrozivá;
vln mořských jek a bouře vztek
se děsně ozývá.
Jen dál, jen dál! přes témě skal,
přes poušť a propasti,
skrz oceán: před tebou Pán,
jdeš nebes do vlasti.
Jen srdcem výš, a zvítězíš,
ať svět je na překy:
vše do času, i zápasů,
a Pán Bůh na věky!
58
Ó přijdipřijdi, Duchu Svatý.
Ó přijdi, Duchu Svatý,
s výsosti nadhvězdné,
na milosť přebohatý,
ve slávě vítězné.
Ty, jenž jsi s Otcem, Synem,Synem
Bůh věčný, jediný,
víš stejně s Hospodinem
běd našich příčiny.
Ó přijdi, smlouva nová
nás Kristu posvěcuj,
a světlo jeho slova
před námi rozsvěcuj:
ať shromáždí nás, činí
sbor věrných přešťastný,
Otcových dobrodiní
a Krista účastný.
Ó přijdi, těšitelem
buď za dnů soužení:
59
ať se svým Spasitelem
jsme v jedno spojeni,
a skrze pravou víru
z vln časných příboje
věčného dojdem míru
na skále pokoje.
60
Lásko věčná, svatá, čistá.
Lásko věčná, svatá, čistá –
zasviť, zasviť v srdci nám:
tam kde tvého zřídla místa,
k rajským vznes nás výšinám.
Lásko věčná, požehnaně
nezměrného výrazu,
jež jsi vedla ruku Páně
stvořit k jeho obrazu!
Lásko svatá, svaté zboží:
vykoupení obětí,
kterouž za nás sám Syn Boží
prošel peklem podsvětí!
Lásko čistá, v boji vzňatém
vždy vítězné znamení,
z kteréž září v Duchu Svatém
posvěcení k spasení! –
61
Lásko věčná, svatá, čistá,
osvěť, osvěť časnou pouť,
aby duše v loktech Krista
věčně mohla spočinouť.
62
OBSAH.
Strana
I.
Ve srdci dík a na rtech píseň nesa9
Blažený dům (z K. Spitty)10
Otče náš, jenž jsi v nebesích13
Píte z toho kalicha16
Poutníče údolím světa19
Přijď království tvé21
Srdce čisté stvoř mi, ó Bože24
Vytrvej26
Pod hvězdami28
Odpusť nám naše viny31
Víra v Krista34
II.
Má píseň tobě zní37
Pod ochranou Nejvyššího39
Povzdech40
Ku práci42
Duše mojemoje, prozpěvuj43
Vše skládám v Boží Ruku45
Po požehnání46
Štědrý večer47
63
Strana
Vánoční I. a II.49
Mě hvězda skvělá vodí51
Putujem k Hospodinu52
To stačí na zemi54
Večerní I. a II.56
Jen srdcem výš58
Ó přijdipřijdi, Duchu Svatý59
Lásko věčná, svatá, čistá61
Tiskl Fr. Vaněk ve Val. Meziříčí.
E: av; 2004
64