Ve srdci dík a na rtech píseň nesa.

E. Antonowicz

Ve srdci dík a na rtech píseň nesa.
Ve srdci dík a na rtech píseň nesa, blížím se tobě, všehomíra Pane, z milosti tvojí svaté, svrchované zbavena trýzně duše moje plesá. I stál jsem sám a v úzkostech se třesa, tys viděl srdce choré, zbědované, palčivou slzu, kterak přes tvář kane, a tělo bídné, ano hyne, klesá. I dal jsi vzejíť slunci slitování, vložil jsi balsam na hlubokou ránu a setřel slzy všemohoucí dlaní. Otče náš, láska tvá je nekonečna: prosícím dáváš slova svého manu a stonásobně žehnáš srdce vděčná. [9]