Večerní.

E. Antonowicz

Večerní.
I. I.
Usnul den, a tiše šepce větví šum. Vzpíná háj se k nebesům výš a výše.
Ticho. Chvíle svatá. Luna slaví vjezd. Jasný blankyt houpe hvězd stáda zlatá. Zvuk. Ó, kouzlo tónů! Píseň noci zní: jeden cit a hlasy v ní milionů. Čelo níž se sklání. Úctou chví se duch. Ticho: světům žehná Bůh svatou dlaní. 56
II. II.
Země ve snu dlí. – Svrhna zemské bídy tíž, duch se vznáší výš a výš, tam se pomodlí:
„Bože veliký! Láska tvá je bez míry a moc sahá přes širý přes svět všeliký! „PodePode křídla svá do ochrany vezmi všech, ranní zář nás spatřiť nech, však – buď vůle tvá! „ŽdámeŽdáme v srdci svém: zde-li den byl poslední, ať se nový rozední nám v království tvém!“ 57