Putujem k Hospodinu.

E. Antonowicz

Putujem k Hospodinu.
Údolím smrti stínu z obydlí temnosti putujem k Hospodinu, ke branám věčnosti. Jsme bídni v pouhém chtění, však v Kristu spomožení: s námi se ubírá, nás vede, podpírá. Aj víme, v nepravosti že země všeliká, leč v Boží prchlivosti i milosť veliká. I nebudem se báti před tváří jeho státi, prosíce: „Bože náš, jsme – až nám požehnáš!“ Přímluva mocná, svatá,svatá nám cestu urovná: 52 hle září rozepjata již duha čarovná. Svědectví máme mnohá: Syn člověka že Boha po hněvu odvěkém usmířil s člověkem. A proto tlučem směle na brány věčnosti, vždyť máme Spasitele a smlouvu milosti, a tady stojí psáno, že všecko bude dáno, kdo srdcem zapíší se Kristu Ježíši. 53