Pod hvězdami.

Pod hvězdami.
Zapadlo slunce. Červánkové na nebes modrém klenutí hlásají příchod říše snové. Zachvěla noc svou perutí, a tiše, zlehka, zvolna, jemně poslední zanik’ šelest dne. Opustil duch můj hrudu země a v kraje letí nadhvězdné. Jak velikým jsi, Pane světů, jež rozsel svou jsi pravicí, jim dada vznik i dráhu k letu a oblek světlo zářící. Tvou velebností blankyt hoří, tvá sláva konce nepozná: tobě se červ i slunce koří, a vesmír hřímá: Hosanna! 28 Kdo spočítal kdy hvězdy ony, jež zdobí roucha tvého lem? kdo Cherubínů legiony a Serafy při trůnu tvém? Ó, dál než blankyt rozepjatý zaznívá v mocném výstupu vysoká píseň: „Svatý, svatý, Hospodin Pán Bůh zástupů!“ Jak moře šum ten hlahol dálný, však srdce bázní neklesá, hlas vpadá ve zpěv triumfálný, a duše jásá v nebesa. Ó, vím já: duch můj z Ruky tvojí že původ vzal, tvou milostí, by vykoupen po časném boji připojil k tvé se bytosti. Ó, blaze mi v tom všehomíra tak nekonečném prostoru: 29 v Trojici Boží svatá víra přepevnou skytá oporu; vždyť cesta tak bezpečná, jistá, a hrob mé srdce neleká: tam hvězda má – aj, věřím v Krista, můj Spasitel: Syn člověka! 30