Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!

E. Antonowicz

Srdce čisté stvoř mi, ó Bože!
Za doby těžké, v bolestech, v trudu když duše, smutna k pláči až k smrti, slzami smáčí pozemskou hrudu, rána za ranou odvahu drtí, když slední hyne naděje símě, a smutek roste v úžas se množe, když všecek život zdá se jen břímě – Srdce čisté stvoř mi, ó Bože! A slunko zlaté paprskem smavým když žití květné ozáří luhy, pozemské blaho když kouzlem hravým obejme mysl sladkými kruhy; když srdce cítí bez trnů kvésti slávy a lásky mámivé róže: na výši toho, co svět zve „štěstí“ – Srdce čisté,čisté stvoř mi, ó Bože! 24 Poklidným tokem, klopotnou prací když oko vidí plynouti dobu, nevědouc ani, jak čas se ztrácí, až noha stane na kraji hrobu; den za dnem mizí, starostmi vnitra zemdlena hlava klade se v lože, by jako včera, tak žila zítra – Srdce čisté stvoř mi, ó Bože! V hlubokou bolu ať zírám tůni, anebo život všední jde chůzí, lidského blaha ať na výsluní – za doby štěstí, míru a hrůzy pokorně hlavu skláním, a dlaně k modlitbě vroucí oddaně slože, modlím se: „Budiž jak vůle Páně“ –Páně –“ Srdce čisté stvoř mi, ó Bože! 25