Otče náš, jenž jsi v nebesích.

E. Antonowicz

Otče náš, jenž jsi v nebesích.
Otče náš, jenž jsi v nebesích, Bože nebes i země, pozvedá rukou, srdcí svých k modlitbám lidské plémě. S nadhvězdných skloň se výsostí, odvrať soudů svých hrozby, otcovskou láskou, milostí slyš, vyslyš naše prosby. Otče náš, ducha přímého obnov, srdce stvoř čisté; milovať Boha živého nade vše, vštěp nám jistě; do srdce kolik potřebí lásky k bližním nám vdechni – jeden jest Otec na nebi, my bratří, sestry všechni. Otče náš, z pout nás vyprosti, vazby hříchů zlom ve dví, 13 prozkoumej naše vnitřnosti, prozpytuj naše ledví. Nauč nás v štěstí, nesnázi tebe vzývati stále: ať slovo, z úst když vychází, vychází k tvé jen chvále. Otče náš, světlo naše ať dobrem před lidmi svítí, aby se z něho tebe znáť učili, slaviť, ctíti. Jen ty víš, co nám prospívá, ty jen víš, co nám škodí: vůle, když v čin se rodívá, ať z tebe v nás se zrodí. Otče náš, s námi se všemi slitování své zmnoži, abychom již tu na zemi žili jak dítky Boží. 14 Rovnej nám cestu k spasení, vyveď vítězi z půtky: řiď všecko naše snažení, myšlení, slova, skutky... Otče náš, jenž jsi v nebesích, Bože nebes i země, buď s námi za dnů dobrých, zlých, požehnej svoje plémě. Vzýváme tvoji dobrotu, dlaně otevři obě: po žití časném k životu věčnému vem nás – k Sobě. 15