Otče náš, jenž jsi v nebesích.
Otče náš, jenž jsi v nebesích,
Bože nebes i země,
pozvedá rukou, srdcí svých
k modlitbám lidské plémě.
S nadhvězdných skloň se výsostí,
odvrať soudů svých hrozby,
otcovskou láskou, milostí
slyš, vyslyš naše prosby.
Otče náš, ducha přímého
obnov, srdce stvoř čisté;
milovať Boha živého
nade vše, vštěp nám jistě;
do srdce kolik potřebí
lásky k bližním nám vdechni –
jeden jest Otec na nebi,
my bratří, sestry všechni.
Otče náš, z pout nás vyprosti,
vazby hříchů zlom ve dví,
13
prozkoumej naše vnitřnosti,
prozpytuj naše ledví.
Nauč nás v štěstí, nesnázi
tebe vzývati stále:
ať slovo, z úst když vychází,
vychází k tvé jen chvále.
Otče náš, světlo naše ať
dobrem před lidmi svítí,
aby se z něho tebe znáť
učili, slaviť, ctíti.
Jen ty víš, co nám prospívá,
ty jen víš, co nám škodí:
vůle, když v čin se rodívá,
ať z tebe v nás se zrodí.
Otče náš, s námi se všemi
slitování své zmnoži,
abychom již tu na zemi
žili jak dítky Boží.
14
Rovnej nám cestu k spasení,
vyveď vítězi z půtky:
řiď všecko naše snažení,
myšlení, slova, skutky...
Otče náš, jenž jsi v nebesích,
Bože nebes i země,
buď s námi za dnů dobrých, zlých,
požehnej svoje plémě.
Vzýváme tvoji dobrotu,
dlaně otevři obě:
po žití časném k životu
věčnému vem nás – k Sobě.
15