Večerní.
I.
I.
Usnul den, a tiše
šepce větví šum.
Vzpíná háj se k nebesům
výš a výše.
Ticho. Chvíle svatá.
Luna slaví vjezd.
Jasný blankyt houpe hvězd
stáda zlatá.
Zvuk. Ó, kouzlo tónů!
Píseň noci zní:
jeden cit a hlasy v ní
milionů.
Čelo níž se sklání.
Úctou chví se duch.
Ticho: světům žehná Bůh
svatou dlaní.
56
II.
II.
Země ve snu dlí. –
Svrhna zemské bídy tíž,
duch se vznáší výš a výš,
tam se pomodlí:
„Bože veliký!
Láska tvá je bez míry
a moc sahá přes širý
přes svět všeliký!
„PodePode křídla svá
do ochrany vezmi všech,
ranní zář nás spatřiť nech,
však – buď vůle tvá!
„ŽdámeŽdáme v srdci svém:
zde-li den byl poslední,
ať se nový rozední
nám v království tvém!“
57