II. Je náš tábor jako výspa v moři,

Antonín Klášterský

II.
Je náš tábor jako výspa v moři, Je náš tábor jako výspa v moři,
které vztekle v naše břehy pere, naše hráze s pustým smíchem boří, metá k nám své vlny tisíceré. Dokud vlny hněvně do nás bijí, příboj divý dokud divě hříme, stojíme, zrak v plamu, s tuhou šíjí, ani o píď příval nepustíme. Sotva na mžik však se ztiší moře, usedáme v palmy svojí stínu, zrak se klíží, v sladký sen se noře, ruce chabě skládají se v klínu. Zatím moře potichu se směje, na sta skulin v naše hradby hlodá, průlomy k nám potají se leje kalná, ve vír strhující voda. Jenom usnout nenech nás, ó, Pane, nebo zhouba najisto nás schvátí, nech to moře kolem rozpoutané raděj vztekle bít a hněvně řváti! „Máj“ 1905-6.
8

Kniha Z českých žalmů (1911)
Autor Antonín Klášterský