XXlll. Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo

Antonín Klášterský

Rozžhnout světlo, aby v stanech plálo v mučedníka svátek, věnčit kámen – ne, to málo, to je bědně málo, plát nám v srdcích musí jeho plamen. Plamen velký, který všecko ztráví, co je malé, nízké v nás a podlé, vypálí tam plevel hluché trávy, zášť i závist, lásku k vlastní modle. Plamen žhavý, jenž nás bude pálit jako věčně otevřená rána, za ty křivdy, jež se snesly na lid, mučitele volat na soud Pána. Plamen svatý, jenž jak lsraele pouští vedl ohnivý sloup Boha, do noci nám bude zářit stmělé, by šla pevně, jistě naše noha! Teprv až to v jeden plápol šlehne k nebi vzhůru ze všech srdcí nitra, naše nebe, zkad se chmura nehne, ohnivou se zardí září jitra.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

116. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  4. None (Rudolf Medek)
  5. Staré popelnici. (Antonín Klášterský)
  6. Duma v den upálení mistra Jana. (Adolf Heyduk)
  7. JARNÍ ILLUSE. (Adolf Červinka)
  8. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  9. TAK ŠERO BYLO – (Arnošt Ráž)
  10. None (Rudolf Medek)