NECH MNE DŘÍMAT...

Antonín Klášterský

Nech mne dřímat, slunce zlaté, nech mne spát, zklamal jsem se tolikráte, tolikrát. Uvěřil jsem ve tvé vzněty, v svět se zdvih’, a již padal na mé květy led a sníh. Jiné buď, zvi v ruch a žití: „Pojďte pít!“ Oč je líp jen o všem sníti, o všem snít! Vesníti se ve svět jiný, plný krás, který nezná chladné stíny, ani mráz. Kde vše věčné, velké, ryzí, prosté pout – ani Smrt tu nemůž přízi přetrhnout. Ale jak’s to sníval dříve, sníš to dál, v stínu thuje zádumčivé, vladař, král. Kolem ticho, ticho svaté, jež měls rád – nech mne dřímat, slunce zlaté, nech mne spát!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

669. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVOJZPĚV (Rudolf Medek)
  2. VZPOMÍNKY. (Herma Pilbauerová)
  3. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  4. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  5. Návrat poesie. (Josef Kuchař)
  6. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  7. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  8. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  9. Narození motýla. (Alois Škampa)
  10. ROZLOUČENÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)