ČAPEK ZE SAN.
Vjeli spolu v pokořené Tčevo:
v pravo král a Čapek ze San v levo;
prvý líce rozpálené krví,
ale mračně přitažené brvy,
jakby v jedno se svým koněm stesán,
statný hejtman český Čapek ze San.
„Na mou pomstu ať se město těší,
v prach a popel padniž!“ – Také Češi
proti nám tu s Prusy jedno stáli,
proti nám tu bojovali, králi,
ty nech mně! – „Aj, tobě, pane Čapku?“
král se usmál, přimknuv oka klapku,
„co chceš s nimi? rozmnožit své roty?
Ale věru, dost jsi užil psoty,
spojenec můj, statně jste se bili,
nuže, tví jsou, pane Čapku milý!“
Hejtman mlčel, chmury na svém čele.
„Zapalte již kleté město celé,
plen a plamen ať je ničí všude,
Čechy však pan Čapek soudit bude!“
Přivedli jich houfec. Stáli němi.
Čapek mračně hleděl s koně k zemi
a pak vzkřikl: „Jaká hanba je mi!
Jaká hanba je mi zřít vás tady
v službách Prusů, v hnízdě zla a zrady,
20
za žold bídný zvedati páž s Prusy
proti nám a proti polským bratřím! –
Ó, mně, v děs jenž smrti klidně patřím,
ve tvář vaši pohlédnout se hnusí!
Celý národ, jak když bouřně hřímá,
tepe škůdce, láme pýchu Říma,
jako blesk když zkažený vzduch čistí,
pere v města, jako vichr listí
cizotu dál žene, hrady boří
a již letí rozkácený k moři –
a vy s Prusy! Což ni krůpěj malá
ve vaši se krvi neozvala?
A když všecka otrávena morem
a lesk zlata oslepil vás skorem,
což ni jazyk, jenž nás vespol váže,
nevnukl vám, proti komu paže
zvednout vám? Aj, mlčíte? Jen rcete,
kdo vám nalil v žíly jedy kleté?
Ani slůvka? Pokrčení ramen?
Zatvrzelí, jedové jste sémě,
ancikrist jež v hrudy naší země
vmetl sám, a strávit musí plamen
dříve je, než vzroste v bujné býlí,
udusí žeň, podtne naše síly,
s jménem Páně stále vítězící!“vítězící! –
V oheň s nimi! Všecky na hranici!“
21